Vítáme vás

Po sedmi letech každoročního putování po Zakarpatí jsme se rozhodli, že se podělíme o pár zážitků a fotografií což může být užitečné pro ty co se tam chystají nebo jako my, stále se vrací. Nebudeme to zaplňovat přemírou písmenek neb popisů cest a tras je na netu plno.

Za těchto sedm let nás nikdo neokradl, nepřepadl (jen jednou na nás mířili flintou pytláci a jednou nám chtěl dát po hubě opilec) ani nás nepostihl žádný úraz (nepočítám Petrův naříznutý prst) a žaludeční problémy pouze jednou a na jeden den. Ani problémy s úřady a milicí jsme neměli, pokud nebudu počítat dva kartony cigaret zabavené na hranici, ale to bylo způsobeno naší neznalostí změny povoleného vyváženého množství.  Zato bloudění se stalo každoroční tradicí.

Za ty roky jsme potkali plno zajímavých a přátelských lidí, pár krajanů a užili si absolutní svobodu v nádherné přírodě (tady musím podotknout - dál od civilizace, protože místní s přírodou bojují všemi prostředky, okolí měst a vesnic je z našeho pohledu spíš smetištěm a lesy se mění v paseky což je snad jediná kaňka v Podkarpatí). Taky cestování není nejpříjemnější zážitek, z Prahy do Karpat 20 hodin a víc. Táhne nás to víc k vlaku což je možná naše chyba ale dá se tam víc protáhnout a někdy i zavřít oko. 6x jsme zvolili cestu přes Košice - Čop a v roce 2011 přes Michalovce na které nebylo tolik prostojů (cestou tam, zpět je to už s přípoji horší). Překročením hranic s Ukrajinou musí přestat člověk pospíchat, ono to ani nejde, všechno se zpomalí ale zvyknete si.